Kjuu on-line

TÝDEN.CZ

15. 12. 2018
Rubrika: O zvířatech

Fuj je to!

Autor: kjuu on line

25.05.2009 12:18

 

Já proti pejskařům v podstatě nic nemám. Koneckonců, jsou to lidé jako my jen mají navíc psa. Občas si chodím zaběhat k Hostivařské přehradě a obzvlášť teď za dlouhých téměř letních večerů se to tam pejskaři jen hemží.

 

Zrovna včera si tak klušu kolem té obří nazelenalé louže, když se z ní vyřítilo cosim co velikostí odpovídalo zhruba teleti. Rozjařený tvor s vyplazeným jazykem a slinami stříkajícími na všechny strany pádil rovnou ke mně a já mu ještě běžela naproti, protože jsem tady ten sportovec, co nemá večer nic lepšího na práci, než lítat po lese.

 

Vzápětí se ze zatáčky vyřítil páníček a volal: „Azore, fuj je to!"

 

Azor na mne hodil pohrdavý pohled, otočil se a běžel oslintat páníčka. Ovšem já jsem se v duchu zarazila. Copak já jsem nějaký fuj? Já? Proč ?

 

Uznávám, že je to lepší, než kdyby jeho páníček volal: „Azore, trhej!" ale na druhou stranu, to hned o mně musí prohlašovat, že jsem fuj?

 

Obzvlášť, když hyperaktivní Azor, nejspíš v depresi z toho, že nemůže očuchat mne, běžel očuchat vysypaný odpadkový koš u cesty a jeho majitel ho znova napomínat: „Fuj je to!" V Azorových očích jsem se v tu chvíli ocitla na úrovni vysypaného odpadkového koše.

 

A bylo hůř! Neuběhla jsem ani kilometr a už si to ke mně cupital obživlý mop a panička pištivým hláskem volala: „Fuj, Bobinko, fuj!" Bobinka ale nebyla tak dobře vycvičená jako Azor, proto paní na moju adresu zapištěla „fuj" ještě několikrát, a pak jsem Bobince utekla. Nicméně volání: „fuj, fuj, fuj!" se ozývalo za mými zády ještě dlouho. Neměla jsem však chuť ani odvahu se ohlédnout a zjistit, jestli „fuj" jsem pořád já, nebo už někdo jiný.

 

Uznávám, že když jdu běhat, obvykle si svoje hodobóžové modely nechávám doma a vystačím si s tepláky, tričkem a teniskami. Je i pravda, a ať si výrobci antiperspirantů tvrdí co chtějí, že uběhnout pár kilometrů a nezapotit se, zvládnou snad jen špičkoví maratonci a mezi ty já rozhodně nepatřím. Ale přesto přese všechno, já přeci nejsem žádné „fuj" ani „to"!

Obzvlášť když jsem druhý den ráno šla do práce (tedy ne uřícená v teplácích a s šátkem na hlavě, ale pěkně v lodičkách, čerstvě načančaná a navoněná jako ze žurnálu) a potkala jsem Maxíka od sousedů, ale jen co se po mně ohlédl, jeho páníček ho napomenul: „Maxi, fuj je to!"

 

Pro psy asi prostě nejsem dost dobrá.

Nebo v souboru psích povelů chybí nějaká kratší verze: „Nech tu pani na pokoji! Neočuchávej, neslintej, nevítej a už vůbec se k ní nepřibližuj"

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.86

Diskuze

kjuu on line

Dřív jsem nechápala, jak mohl Rimbaud přestat psát v 19ti letech. Teď už vím - neměl internet...
Krasavice k pohledání
Oblíbenost autora: 8.28

O autorovi

autorka se narodila jako prosté dítko z vesnice, hliněná podlaha a suchý záchod na dvorku, po vzoru hollywoodských šedých myší školu absolvovala s rovnátky, brýlemi a dlouhými vlasy staženými do culíku a navzdory zálibě v literatuře, umění a přírodě se pohybuje v tvrdém prostředí businesu a reklamy

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31