Kjuu on-line

TÝDEN.CZ

23. 6. 2018
Rubrika: O strojích

Co po nás zbude?

Autor: kjuu on line

12.11.2008 06:49

Nebo spíš, co po mně zbude? Až takhle filosoficky moc jsem se zamyslela, když jsem se rozhodla, že na web umístím svoje starší texty. Alespoň nějakou tu virtuální stopu za sebou zanechám, když už stavba domu, sázení stromů, kopání studen a plození synů se zdá být v nedohlednu a v práci mne živí mozek a prezentace v powerpointu. Tak alespoň ty povídky na netu mít budu.

Jsem autor pečlivý, skoro všechny svoje lepší i horší elaboráty jsem si vytiskla a zbytek poctivě zálohovala na diskety. Takže jsem přišla jen o pár (desítek) stránek novějších nedokončených textů, které padly za oběť přirozenému výběru - resp. nestabilním Woknům.

Vzala jsem tedy své diskety a těšila se, jak to všechno pěkně publikuju. Jenže smích mne přešel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že můj (podle názoru kolegy z IT) obstarožní notebook, jehož prodejní cena zhruba odpovídá recyklačnímu poplatku, nemá žádný otvor, do kterého bych disketu mohla strčit.

Prohlédla jsem ho ze všech stran - a nic! Disketou bych si ho mohla akorát tak vypodložit. „No nevadí," řekla jsem si, „obejdu kolegy v práci." Ale neuspěla jsem. Sice nás v hypermoderní kanceláři sedí skoro čtyřicet, ale všichni máme hypermoderní počítače a jediné využití disket je, abychom skrz ně koukali na případné zatmění slunce.

„Ještěže mám rodiče, jejich počítač je ještě starší než ten můj," oddychla jsem si. Ovšem optimismus mne přešel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jejich starší počítač dokonce umí vypalovat DVD, najednou pojme dvě CD a v porovnání s mým notebookem, ten můj stroj dopadl asi stejně jako Kromaňonec ve srovnání s Homo Sapiens.

Začala jsem obvolávat kamarády. Někteří mne podezřívali, že si dělám srandu - v dnešní době se na 1,3 MB disketu nevejde pomalu ani jediný obrázek a já tam prý narvala celou diplomku a na další 20 souborů!

Nicméně po několika neúspěšných pokusech jsem objevila kamaráda, který z nostalgie uchovával ve sklepě staré, neprodejné Pentium II. Úsměv mi ztuhl ve tváři, když jsem zjistila, že dědeček Pentium II sice má prostor na disketu, ale nemá vypalovačku CD. „Ještě že máme internet - stačí připojit a přeposlat..." jenže, i tahle úvaha měla svůj háček. S novým modemem, který by ho připojil k internetu, počítač nekomunikoval, protože:

•a)      jeho operační systém je s modemem nekompatibilní (rozuměj tak starý, že výrobce nepočítal s tím, že by i tahle šunka chtěla na internet)

•b)      jeho operační paměť tak malá, že i kdybychom ho nakrásně připojili, shořely by mu elektronky dříve, než bych něco někam poslala

No a samozřejmě - USB zástrčky sice měl, ale v jedné byla klávesnice a v druhé myš. Jakmile jsme jednu vypojili a strčili do ní flešku, počítač začal pípat, že prý neznámý software a kdesi cosi a z přenosu dat zase nebylo nic.

 

A tak mne napadlo. Až za několik tisíc let archeologové najdou naše stará CD, DVD, diskety, flashdisky a další modernější nosiče, co si o nás pomyslí? Asi že to bylo děsně moderní nosit na krku nebo na klíčích malou ozdobnou věc, možná že to sloužilo jako amulet... a ty plastové lesklé disky jsme nejspíš používali na plašení ptáků, možná měly i nějaké dekorační účely - někteří si je věšeli na zeď, některé disky se našly i se zachovanými potisky - ty nejspíš byly vzácnější. No a možná někdo najde i nějakou starou knihu - nejlépe tesanou do kamene, ve které bude napsáno jak vyrobit asi milion součástek, ze kterých se skládá počítač, podrobný návod jak to všechno smontovat dohromady a kam strčit CD nebo flashdisk.

No a dalších pár desítek let bude trvat, než budoucí vědci najdou způsob, jak vyrobit elektřinu, která bude mít tak akorát napětí, aby ten pravěký počítač nespálila a zároveň bude dost silná na to, aby ho vůbec mohli zapnout.

A potom zjistí, že potřebují ještě naprogramovat asi milion operačních systémů a programů, ve kterých ty soubory z pravěkého CD půjdou spustit.

Nebo je to po pár letech přestane bavit, najdou si zajímavější věci na bádání a celé virtuální dějiny lidstva jim zůstanou utajeny.

Buď jak buď, já odcházím své povídky tesat do kamene... ten přeci jen něco vydrží.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.13

Diskuze

kjuu on line

Dřív jsem nechápala, jak mohl Rimbaud přestat psát v 19ti letech. Teď už vím - neměl internet...
Krasavice k pohledání
Oblíbenost autora: 8.27

O autorovi

autorka se narodila jako prosté dítko z vesnice, hliněná podlaha a suchý záchod na dvorku, po vzoru hollywoodských šedých myší školu absolvovala s rovnátky, brýlemi a dlouhými vlasy staženými do culíku a navzdory zálibě v literatuře, umění a přírodě se pohybuje v tvrdém prostředí businesu a reklamy

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930